Rodinný klan Chamberlaimů vždy vynikal silným smyslem pro pořádek a disciplínu. Jejich osudem však bylo, že se často stávali nevinnými obětmi činů kariéristických oportunistů, kterým řády nic neříkaly. Historie pak většinou pamatovala a odměnila právě ty vzdorné a neposlušné „hrdiny“. Když se poručík policejního oddělení v Novém Berlíně Virgil Chamberlaim pokusil vést žalobu na Johnathana Archera za neautorizovaný (byť úspěšný) testovací let experimentální lodě NX-Alfa, byl suspendován, zatímco Archer a jeho spolupilot Robinson oslavovali.
O sto let později únos lodi Enterprise z vesmírného doku skončil pro Jamese Kirka rovněž šťastně. Díky jeho hrátkám s časem a záchraně planety byl obvinění zproštěn a dostal se zpět na svůj milovaný můstek. Zato velitel vesmírného doku, Magnusův děda Roland Chamberlaim, byl za fakt, že krádež lodi dopustil, degradován a zbaven funkce.
Po těchto neblahých zkušenostech se další člen rodinné linie, Randall Chamberlaim, rozhodl štěstí ve flotile nezkoušet. Jeho vášní a osudem se stala historie, konkrétně historické vlaky. Vlastníma rukama zrestauroval nalezenou lokomotivu GG1, elektrický skvost z Ameriky 30. let dvacátého století. Následně přidal i několik vagonů a vše zprovoznil na historické trati mezi New Yorkem a Philadelphií. Jeho společnost „Chamberlaim´s RetroRails“ se stala pojmem, za svezením vážily cestu druhy z celého kvadrantu. V práci také poznal svou budoucí manželku a roku 2332 se půvabné konduktérce Melindě narodil malý Magnus.
Od dětství byl pravdomluvný a slušný, jako všichni v rodině. Navíc vynikal výjimečným citem pro mluvení, jednání a urovnávání sporů, už mezi dětmi ve školce. A jak dospíval, začínal mít jasno. Bude diplomatem, zajistí pořádek a soužití po galaxii. S tímto cílem nastoupil do Hvězdné flotily. Otec ho varoval, že jeho předkům se tam nikdy dvakrát nedařilo, ale jeho rozhodnutí respektoval. Zejména, když Magnus na tradici nezanevřel. Vášeň pro vlaky zdědil a během chození na akademii flotily pracoval na svém vlastním železničním projektu. To sice trochu zdržovalo jeho studia, ale Magnus nikam nespěchal. A v roce 2353 mohl hned dvojnásobně oslavovat. Odpromoval, získal frčku praporčíka a zároveň zprovoznil trať mezi Prahou a Bratislavou, na které se hrdě proháněly dvě nablýskané červené nádhery, Slovenské Strely. V rámci flotily Magnus věděl, co chce, a nastoupil do diplomatických sborů. Ty měly v padesátých letech práce nad hlavu, když se snažily získat nové spojence a místa pro základny v hořícím konfliktu Federace s Cardassií.
Mladý Chamberlaim byl jako ryba ve vodě, na ambasádách a v jednacích sálech nechával svůj šarm plně rozehrát a diplomaté všech druhů pěli chválu. Postupně stoupal na žebříčku hodností, odsloužil si roky na významných konzulátech na Andorii a Rigelu.
V roce 2366 už jako komandér a zástupce kontraadmirála Savula pomáhal vyjednat mírovou smlouvu s Cardassiany. Jen díky jeho ústupovým návrhům na obětování několika planetárních systémů a jejich ponechání za novou hranicí, bylo dohody dosaženo. O necelý rok později byl přidělen jako kapitán konzulární loď U.S.S. Nixon, na její druhou pětiletou misi. Během ní vyjednal mnoho důležitých kontraktů, paktů a příměří, mimo jiné například s Bynary, Orionci a Sheliaky. Kapitánování však nebylo Magnusovým cílem. Věděl, že pokud chce skutečně měnit poměry na úrovni kvadrantů a galaxie, je mu můstek lodi těsný. Mířil výš. A po úspěšném konci pětileté plavby Nixonu přišla jeho první admirálská hvězdička.
Roku 2372 čerstvě jmenovaný kontraadmirál Chamberlaim zažíval zlaté časy. Dařilo se mu i v osobním životě. Jednání s romulanskou delegací, kterou pozval přímo na Zemi, sice nebyla úspěšná v rovině politické, Magnus ale zabodoval ve sféře soukromé. V útulném kupé Slovenské Strely vedoucí romulanské delegace, komandér Unatra, zcela podlehla jeho kouzlu. Svatba byla o půl roku později. Magnusovy ambice rostly, dokonce přesvědčil admiralitu, aby ho vyslala na jednání s Borgy. Věřil, že když stráví s královnou nějaký čas o samotě, dokáže ji přimět ke kompromisu. Proti tomuto pověření se však důrazně postavila jeho žena Unatra a zde ani pověstný stříbrný jazyk nic nezmohl. Jinak byl ale Magnus na vrcholu blaha. Na chvíli.
Brzy totiž přišla doba temna, útok na sektor 001 a hlavně, dominionská válka. Marně se Chamberlaim snažil situaci urovnat – byl si jistý, že kdyby dali měňavcům a Cardassianům pár sektorů a soustav, konflikt by byl zažehnán. Rada Federace ani prezident Zife mu nenaslouchali. A aby toho nebylo málo, válka se vyvíjela špatně. Když už to vypadalo, že by proto mohlo na jeho návrhy dojít, zapojili se Romulané. Komandér Unatra byla povolána zpět do vlasti a se svým válečným ptákem v jedné z bitev padla. Magnus byl zoufalý, sražený k zemi, ale nezlomený. Jeho odhodlání jen stoupalo, byl přesvědčen, že Appeasement je jediná cesta. Válka roku 2375 naštěstí skončila vítězstvím Aliance a Chamberlaim opět usedl ke kulatému stolu. Za vedení jednání s Breeny získal svou třetí hvězdu. Klid v duši ale neměl. Tušil, že vstup Romulanů do války nebyl jen tak. Pod záminkou revize počítačového systému poslal na Deep Space Nine svůj loajální tým Bynarů, kteří obnovili smazaný osobní deník kapitána Siska. Získal důkaz, že právě on byl válečným štváčem, který zatáhl Romulanskou říši do konfliktu a nepřímo tak způsobil smrt jeho lásky. Než ho však stihl udat, Sisko sám sebe usmažil při nějakém bláznivém rituálu v jeskyních na Bajoru. Inu karma, pomyslel si Magnus a dál kráčel světem vysokých kruhů. Snažil se udržovat disciplínu, mír a pořádek. Za hovory s Tajfunským paktem v osmdesátých letech obdržel čtvrtou hvězdičku. Když pak v roce 2384 hrozilo zapojení Federace do boje se Sheliaky kvůli jejich napadení koalice Madena, držel Magnus Chamberlaim samozřejmě pevnou linii politiky nezasahování, tak jako vždy.
Život a kariéra:
Rodinný klan Chamberlaimů vždy vynikal silným smyslem pro pořádek a disciplínu. Jejich osudem však bylo, že se často stávali nevinnými obětmi činů kariéristických oportunistů, kterým řády nic neříkaly. Historie pak většinou pamatovala a odměnila právě ty vzdorné a neposlušné „hrdiny“. Když se poručík policejního oddělení v Novém Berlíně Virgil Chamberlaim pokusil vést žalobu na Johnathana Archera za neautorizovaný (byť úspěšný) testovací let experimentální lodě NX-Alfa, byl suspendován, zatímco Archer a jeho spolupilot Robinson oslavovali.
O sto let později únos lodi Enterprise z vesmírného doku skončil pro Jamese Kirka rovněž šťastně. Díky jeho hrátkám s časem a záchraně planety byl obvinění zproštěn a dostal se zpět na svůj milovaný můstek. Zato velitel vesmírného doku, Magnusův děda Roland Chamberlaim, byl za fakt, že krádež lodi dopustil, degradován a zbaven funkce.
Po těchto neblahých zkušenostech se další člen rodinné linie, Randall Chamberlaim, rozhodl štěstí ve flotile nezkoušet. Jeho vášní a osudem se stala historie, konkrétně historické vlaky. Vlastníma rukama zrestauroval nalezenou lokomotivu GG1, elektrický skvost z Ameriky 30. let dvacátého století. Následně přidal i několik vagonů a vše zprovoznil na historické trati mezi New Yorkem a Philadelphií. Jeho společnost „Chamberlaim´s RetroRails“ se stala pojmem, za svezením vážily cestu druhy z celého kvadrantu. V práci také poznal svou budoucí manželku a roku 2332 se půvabné konduktérce Melindě narodil malý Magnus.
Od dětství byl pravdomluvný a slušný, jako všichni v rodině. Navíc vynikal výjimečným citem pro mluvení, jednání a urovnávání sporů, už mezi dětmi ve školce. A jak dospíval, začínal mít jasno. Bude diplomatem, zajistí pořádek a soužití po galaxii. S tímto cílem nastoupil do Hvězdné flotily. Otec ho varoval, že jeho předkům se tam nikdy dvakrát nedařilo, ale jeho rozhodnutí respektoval. Zejména, když Magnus na tradici nezanevřel. Vášeň pro vlaky zdědil a během chození na akademii flotily pracoval na svém vlastním železničním projektu. To sice trochu zdržovalo jeho studia, ale Magnus nikam nespěchal. A v roce 2353 mohl hned dvojnásobně oslavovat. Odpromoval, získal frčku praporčíka a zároveň zprovoznil trať mezi Prahou a Bratislavou, na které se hrdě proháněly dvě nablýskané červené nádhery, Slovenské Strely. V rámci flotily Magnus věděl, co chce, a nastoupil do diplomatických sborů. Ty měly v padesátých letech práce nad hlavu, když se snažily získat nové spojence a místa pro základny v hořícím konfliktu Federace s Cardassií.
Mladý Chamberlaim byl jako ryba ve vodě, na ambasádách a v jednacích sálech nechával svůj šarm plně rozehrát a diplomaté všech druhů pěli chválu. Postupně stoupal na žebříčku hodností, odsloužil si roky na významných konzulátech na Andorii a Rigelu.
V roce 2366 už jako komandér a zástupce kontraadmirála Savula pomáhal vyjednat mírovou smlouvu s Cardassiany. Jen díky jeho ústupovým návrhům na obětování několika planetárních systémů a jejich ponechání za novou hranicí, bylo dohody dosaženo. O necelý rok později byl přidělen jako kapitán konzulární loď U.S.S. Nixon, na její druhou pětiletou misi. Během ní vyjednal mnoho důležitých kontraktů, paktů a příměří, mimo jiné například s Bynary, Orionci a Sheliaky. Kapitánování však nebylo Magnusovým cílem. Věděl, že pokud chce skutečně měnit poměry na úrovni kvadrantů a galaxie, je mu můstek lodi těsný. Mířil výš. A po úspěšném konci pětileté plavby Nixonu přišla jeho první admirálská hvězdička.
Roku 2372 čerstvě jmenovaný kontraadmirál Chamberlaim zažíval zlaté časy. Dařilo se mu i v osobním životě. Jednání s romulanskou delegací, kterou pozval přímo na Zemi, sice nebyla úspěšná v rovině politické, Magnus ale zabodoval ve sféře soukromé. V útulném kupé Slovenské Strely vedoucí romulanské delegace, komandér Unatra, zcela podlehla jeho kouzlu. Svatba byla o půl roku později. Magnusovy ambice rostly, dokonce přesvědčil admiralitu, aby ho vyslala na jednání s Borgy. Věřil, že když stráví s královnou nějaký čas o samotě, dokáže ji přimět ke kompromisu. Proti tomuto pověření se však důrazně postavila jeho žena Unatra a zde ani pověstný stříbrný jazyk nic nezmohl. Jinak byl ale Magnus na vrcholu blaha. Na chvíli.
Brzy totiž přišla doba temna, útok na sektor 001 a hlavně, dominionská válka. Marně se Chamberlaim snažil situaci urovnat – byl si jistý, že kdyby dali měňavcům a Cardassianům pár sektorů a soustav, konflikt by byl zažehnán. Rada Federace ani prezident Zife mu nenaslouchali. A aby toho nebylo málo, válka se vyvíjela špatně. Když už to vypadalo, že by proto mohlo na jeho návrhy dojít, zapojili se Romulané. Komandér Unatra byla povolána zpět do vlasti a se svým válečným ptákem v jedné z bitev padla. Magnus byl zoufalý, sražený k zemi, ale nezlomený. Jeho odhodlání jen stoupalo, byl přesvědčen, že Appeasement je jediná cesta. Válka roku 2375 naštěstí skončila vítězstvím Aliance a Chamberlaim opět usedl ke kulatému stolu. Za vedení jednání s Breeny získal svou třetí hvězdu. Klid v duši ale neměl. Tušil, že vstup Romulanů do války nebyl jen tak. Pod záminkou revize počítačového systému poslal na Deep Space Nine svůj loajální tým Bynarů, kteří obnovili smazaný osobní deník kapitána Siska. Získal důkaz, že právě on byl válečným štváčem, který zatáhl Romulanskou říši do konfliktu a nepřímo tak způsobil smrt jeho lásky. Než ho však stihl udat, Sisko sám sebe usmažil při nějakém bláznivém rituálu v jeskyních na Bajoru. Inu karma, pomyslel si Magnus a dál kráčel světem vysokých kruhů. Snažil se udržovat disciplínu, mír a pořádek. Za hovory s Tajfunským paktem v osmdesátých letech obdržel čtvrtou hvězdičku. Když pak v roce 2384 hrozilo zapojení Federace do boje se Sheliaky kvůli jejich napadení koalice Madena, držel Magnus Chamberlaim samozřejmě pevnou linii politiky nezasahování, tak jako vždy.
Radek „Flash“ Bělina
Radek "Flash" Bělina